Je obtížné uvědomit si, v jak revoluční době žijeme. Myslím si, že není od věci srovnávat proces, který započal v devadesátých letech, s průmyslovou revolucí, vynálezem manufaktur a parního stroje. Proces zavádění této technologie nám zvolna mění životy, společenský prostor a třeba i způsob myšlení. Ano, řeč je o internetu a revoluci s ním spojené. Její konečné (zda-li někdy takové budou) důsledky je totiž velmi těžké odhadnout.
Internet, původně vynalezen pod jiným názvem jako čistě akademická záležitost, se zavrtal pod kůži řadě systémů, které denně použiváme – platební karty, bankomaty, vyřizování dokumentů na úřadech a tak podobně. Technologické aspekty zavádění internetu jsou jistě zajímavé, ale v tomto článku se chci zaměřit především na ty subtilnější a nevědomější účinky této technologie – na účinky, které mají vliv na celou společnost.
A nejde jen o to, že už není tak důležité věci vědět, ale umět je najít, nebo že můžeme snadno kolaborovat se svými spolupracovníky. Internet, a to především, přinesl nebývalou demokratizaci společnosti napříč jejím spektrem. V politice, v umění, v informacích, v žurnalistice.
Přestože nakonec blogování nesplnilo přestřelená očekávání vizionářů, stále jde o aktivitu přinášející svěží pohledy na věc – pohledy nezávislých lidí, kteří to často dělají jen pro radost. A to by se v éře sešněrované vydavatelskými domy s přihlédnutím k velkým nákladům na tisk vlastních novin (a jejich omezený dosah) stát nemohlo. Twitter do jisté míry přispěl k událostem okolo Arabského jara a stal se tak symbolem novodobé občanské žurnalistiky.
Jestli ale pro někoho byl internet darem z nebes, jsou to umělci. Pro mladého ambiciózního autora s tvorbou, která se nehodí do marketingového plánu velkého vydavatelství, není nic snažšího, než svůj výtvor zveřejnit na internetu – a je jedno, jestli se jedná o básníka, hudebníka, nebo tvůrce amatérských videí. Služby jako SoundCloud a YouTube jsou symbolem přímé komunikace novodobých umělců s publikem.
Otevřený software a technologie vytvářené přes internet komunitou pro komunitu, projekty (nejen ty umělecké) financované lidmi bez velkého bratra v zádech přes Kickstarter a otevřená studnice informací, to jsou jen některé z dalších průvodních jevů rozšiřování internetu do našich životů.
Jistě – není všechno krásné, aniž by na tom nebyla ani skrvna. Kvůli internetu roste vliv velkých korporací, jako je Google a třeba i onen Facebook. Kyberpunk se stává ve své podstatě realitou a vzájemné propojení (a napojení do sítě) všeho otevírá nové bezpečnostní hrozby, či nová pole, kde lze vést válku. Internet se rychle stal dalším terčem cenzury a vděčným cílem nedemokratických režimů. Dal vzniknout novým formám šikany a obtěžování, způsobuje závislost a leckdy jeho používání vede k unáhleným soudům na základě dezinformací.
To všechno je pravda, stále si ale myslím, že pozitiva převažují. Je to tak jako s každou technologií – má své pro a své proti. A i pro internet platí, že ho budeme mít takový, jak se ho rozhodneme používat. Platí tedy myšlenka, kterou Vladimír Franz vyslovil na konferenci TEDxBrno (tedy na akci, která je jasný příkladem toho, kde jsou vlivy internetu pozitivní), že internet je největší zločin spáchaný na lidstvu, a měl zůstat vědcům? Podle mne nikoli. Jistě, rizika tu jsou, ale toho, co dobré nám přinesl, je mnohem víc.